Data o počasí a teplotě za oknem naší třídy? Data o jídle z naší školní jídelny? Kdo ve třídě má jaké koníčky a kolik jimi tráví času? Nebo počty hřebíků v krabicích, které vyrobí továrna pana Nováka? Asi jste poznali, že to poslední téma je typický příklad úlohy z učebnice... Role tematického kontextu dat a jeho vhodná volba jsou podle mnohých studií zásadní pro smysluplnou práci s vizualizacemi dat (nejen) na prvním stupni. Vycházet ze žitého světa žáků a z problémů, který tento svět přináší, shledávají mnozí výzkumníci přínosnějším než využití předem vytvořených témat, kontextů a modelů.
Využití žité reality žáků (tj. stavět datové a vizualizační úlohy a obsahy na osobních zkušenostech žáků a volit kontexty, které jsou jim blízké) může být podmínkou udržení motivace při práci s daty a vizualizacemi. Téma může být i vlastní volbou žáků a žáci se mohou aktivně zapojit i do sběru dat v tom tématu, které si zvolili, a případně si pokládat i vlastní výzkumné otázky. Vlastní sběr navíc komplexněji simuluje výzkumný/badatelský proces práce s daty.
Podle naší vlastní obsahové analýzy i podle dalších výzkumníků není dobré spoléhat se na učebnice. Úlohy z učebnic jsou mnohdy až příliš předzpracované: nevyžadují po našich žácích promýšlení strategií pro záznam a organizaci dat atp. Většinou dodají hotovou situaci (navíc často i zcela jakoukoliv souvislost s dětským světem a žitou realitou), poskytnou naměřenou tabulku - a z ní vyrob takový a makový graf! A to je všechno.
Právě promýšlení přístupu a hledání vhodných cest jsou však aktivity, které se zdají být důležitými v procesu konstrukce vizuální reprezentace dat. Rozvoj dovedností souvisejících s vizualizacemi dat má být otevřený (ve smyslu práce s otevřenými úlohami) a odvislý od kontextu. Vybrané kontexty by se navíc neměly limitovat pouze danou vzdělávací oblastí: podle mnoha výzkumů (a vlastně i podle RVP) je oddělování znalostí a dovedností do vzdělávacích oblastí v kontextu datových a vizualizačních schopností problematické. Vizuální reprezentace, interpretace i predikce se mají odehrávat v žitém a praktickém kontextu. Minimálně proto, že jen tak budou úlohy žákům dávat smysl.
Některé studie však pokládají argumenty proti volbě kontextu blízkého žákům: z hlediska učitele je nutné počítat s tím, že žáci mohou do úloh vstupovat s vlastními apriorními představami o řešených problémech a s vlastními afektivními pohledy – právě proto, že tyto problémy blízce znají. Jejich čtení grafu kvůli tomu může být intuitivnější (v tom ne zcela dobrém slova smyslu), než by bylo při řešení vzdálenějších témat – a existuje tedy riziko, že pro ně úloha bude méně poutavá, resp. že mohou řešení úlohy apriori považovat za předvídatelné až zjevné. Vizualizaci dat tak budou věnovat méně času s tím, že dpovědi přece znají, protože je žijí.
Některé kontexty, zvolené samotnými žáky, také mohou limitovat další práci s daty, a je potřeba jejich vhodnost z pozice učitele domyslet: v jedné případové studii se například žáci sami rozhodli pracovat s tématem potravin a jídla. Výzkumníci následně smutně uznali, že ačkoliv se toto téma zdálo zprvu jako vhodné i zábavné, nakonec je dost limitovalo v tom, jaké typy dat se daly měřit a jaké otázky nad nimi bylo možné vytvářet. Limitujícím faktorem může být také časová náročnost aktivit se sběrem vlastních dat, kdy na proces vizualizace v tradičně organizované výuce (45 minut) již nezbývá časový prostor.
Volba předpřipravených a již někým jiným (třeba i učitelem) sesbíraných dat má také své výhody, jelikož práce s hotovým datovým souborem klade důraz na interpretaci cizích dat - což je v běžném životě docela častá situace. Nutné je však vysvětlit žákům kontext těchto dat, tedy v podstatě jim poskytnout metadata (alespoň částečná a rozumně spolehlivá), jelikož nepochopení datového kontextu se vždy neblaze promítá do kvality práce s vizualizací.
Výzkumy tedy ve větší míře podporují volbu témat blízkých žákům, často též s jejich zapojením do samotného sběru dat – nicméně z výzkumů vyplývají i argumenty, které tuto volbu problematizují. Obecně si myslíme, že tematické kontexty a podoby přístupu k nim by měly být výsledkem průběžného vyjednávání mezi žáky a učitelem: máme určitě cíle, které potřebujeme naplnit a rozvíjet, ale zároveň je chceme rozvíjet přirozeně a v návaznosti na měnící se zájmy a přirozené osobité procesy objevování u žáků.