Přečetli jsme množství výzkumů z různých oblastí a většina se shoduje, že rozvoj gramotnosti spojené s prací s vizualizacemi dat by měl být součástí vzdělávacího obsahu už na prvním stupni základního vzdělávání. A to nejpozději...
Datově i vizualizačně orientované aktivity je rozhodně potřeba v prvostupňovém kurikulu rozšiřovat. Podle všech výzkumů se zdá, že děti a žáci v tomto věku mají předpoklady s vizualizacemi dat pracovat. Z pozice učitele je prostě vhodné nepodceňovat statistické a datové dovednosti nejmladších žáků: podle některých výzkumů jsou schopni již v raném věku pracovat s přibližnými hodnotami a rámcovým čtením vizualizací dat a později na těchto dovednostech stavět a zpřesňovat je. Autoři některých studií doporučují na základě kvalitativních vhledů neodkládat rozvoj vizualizačních dovedností až na pozdější roky prvního stupně či na druhý stupeň základního vzdělávání, jelikož podpora promýšlení vzorů a struktur vizuální reprezentace dat na raném stupni může významně přispívat k rozvoji vizualizačních kompetencí projevovaných v dalším studiu.
Již v první třídě (či dokonce v předškolním věku) dokáží žáci s minimálními limity pracovat s jednoduchými formami vizuální reprezentace dat, třeba se sloupcovým grafem (ale z výzkumů se zdá, že i s mnoha dalšími formami, které bychom čekali až mnohem později). Výzkumníci popsali dovednost pochopit vztah mezi vizuální proměnnou a jejím mapováním na glyf u velmi malých dětí, někteří dokonce mluví o čtení grafů jako o intuitivní aktivitě již u čtyř let. Zjistit, jak tato intuice vzniká, na to nám ještě chybí větší množství výzkumů z oblasti kognitivní psychologie. Svoji roli podle některých autorů samozřejmě hraje i enkulturace. Z kognitivního výzkumu zatím tušíme, že žáci uplatňují při čtení vizualizace dat podobné vzory vizuálního vnímání, jako dospělí.
Má to samozřejmě limity. V jedné ze studií projevovaly schopnost pracovat s vizuální reprezentací dat i čtyřleté děti, nedokázaly však své odpovědi argumentovat nahlas tak kvalitně jako starší žáci na úrovni první či druhé třídy. Někteří autoři proto tvrdí, že žáci jsou již od čtyř let připraveni zaobírat se otázkami počítání a měření dat i za využití jejich vizuální reprezentace, nelze však u nich očekávat jejich hlubší analýzu – primárně prý proto, že jim ještě chybí pojmosloví. Žáci v tomto věku navíc nemusí být připraveni odpoutat svou pozornost od individuálních hodnot s cílem sumarizovat kolekci datových bodů (např. Emma měla o dvě jablíčka více než Petr), a nejvíce je zajímají právě konkrétní individuální hodnoty (tj. Emma měla tři jablíčka). Pokročilejší způsoby čtení vizualizací přicházejí podle některých výzkumů až ve věku 9-10 let a jejich příchod dokonce někteří výzkumníci označují za „spontánní“.
Ty úplně nejnovější (a lépe vymyšlené) výzkumy ovšem tuhle představu o spontánnosti trochu krotí: rozsáhlý test šestiletých žáků, kteří se dosud nesetkali s pokročilejší formou vizualizace korelačním grafem (a byli testováni společně s namibijským kmenem z rurální oblasti, kde žádné grafy nejsou k dispozici), ukázal dovednost interpretovat v grafu prezentovaný trend – ač s nižší přesností, než to dokázali vzdělaní dospělí ve výzkumu. Autoři nicméně upozorňují, že i když jejich výzkumy potvrzují jisté intuitivní předporozumění vizualizaci dat, data silně naznačují, že toto předporozumění se automaticky dále s věkem nerozvíjí a že je nutné ho kultivovat skrze vzdělávání. A proto jsme tady...